Jak se ze mě stal front-end developer
Určitě znáte nejednoho developera, který přešel do vývoje z jiného oboru. V mém případě to byl design. Zvolila jsem kombinaci několika přístupů, které se nakonec osvědčily a dovedly mě k vytoužené pozici front-end developera. Doufám, že můj příběh pomůže někomu dalšímu ke stejně zdárnému konci.
Když jsem poprvé získala pozici UX a graphic designera ve webové agentuře, byla jsem z toho nadšená. Na nové pozici jsem se rychle rozvíjela a pracovala na stále větších a složitějších projektech.
I navzdory negativním aspektům, které s sebou práce designera přináší, mě má práce velice bavila a naplňovala. Design je totiž do velké míry subjektivní, a jelikož má výstup vizuální podobu, klienti se často cítí být lepšími designery, než je sám designer. Kvalitní výstup si proto někdy žádá nemalou dávku trpělivosti.
Časem jsem se již jako zkušený designer začala zajímat o možnosti dalšího kariérního růstu. Vyslechla jsem si head huntery, sledovala jsem nabídky práce a ptala se jiných designerů. Nakonec jsem zjistila, že v ČR se blížím k vrcholu kariéry UX a graphic designera a za pár let se už nebudu mít kam kariérně posouvat.
Proč jsem si vybrala webový vývoj
Pro někoho by to možná nebyl problém, pro mě je ale neustálý posun vpřed nutností. Začala jsem tedy přemýšlet, jaká práce by mohla naplnit moje očekávání, a to i v dalších ohledech. Toužila jsem pro změnu dostávat feedback ke své práci od lidí, kteří mají více znalostí a zkušeností než já. A jelikož pro mě má práce znamená víc než jen 8 hodin denně strávených v zaměstnání, musí mě především bavit.
Pokud někdo hledá obor, ve kterém je posun vpřed nutností, jedním takovým je jednoznačně webový vývoj. V kvalitních týmech se dělá code review, získáte tak konstruktivní kritiku ke svému výstupu od jiných vývojářů. Navíc se každý může profilovat směrem, který ho nejvíce baví, ať už to je vývoj aplikací, tvorba UI knihoven nebo zaměření na animace.
Jak jsem se připravovala na pozici front-end developera
Po pěti letech práce ve webové agentuře jsem poměrně dobře věděla, co obnáší práce front-end developera. Přibližně jsem věděla, co se mám naučit, zbývalo vymyslet jak. Zvolila jsem kombinaci několika přístupů, které se nakonec osvědčily a dovedly mě k vytoužené pozici front-end developera. Doufám, že můj příběh pomůže někomu dalšímu ke stejně zdárnému konci.
Začala jsem zlehka
Aby se někdo mohl začít učit kódovat, nemusí si zaplatit drahý kurz. Základy HTML a CSS jsem si nastudovala z W3Schools, který je zdarma. Nevynechávala jsem cvičení a ke složitějším věcem (např. flexbox) jsem si vymýšlela vlastní miniprojekty v Codepenu.
Střídala jsem teorii s praxí
Pro procvičení HTML a CSS jsem si zkusila nakódovat šablony pro menší statický responzivní web s několika podstránkami. Abych při kódování vědomě nebo i nevědomky neobcházela složitější problémy jednodušším řešením, měla jsem předem design, kterého jsem se držela. Právě překonáváním překážek člověk získává zkušenosti, které jsou cennější než teoretické znalosti. Já jsem si design nakreslila sama, ale z cvičného hlediska je stejně dobré, ne-li lepší, zkusit nakódovat kopii již existujícího webu.
Nejdřív vanilla JavaScript…
Když už jsem se v HTML a CSS „vypsala“, syntaxi jsem měla v ruce a běžné věci psala automaticky, posunula jsem se k JavaScriptu. Základy JavaScriptu jsem si rovněž nastudovala z W3Schools a prošla jsem si videokurzy na YouTube.
Rychle jsem zjistila, že kurzy zdarma byly omezené z hlediska délky, obsahu i kvality. Naštěstí na Udemy a podobných webech se dají za pár stovek pořídit videokurzy na několik desítek hodin. Jelikož jsem chtěla získat praktické znalosti při vývoji reálných projektů, koupila jsem si několik tutoriálů, ve kterých se představovala teorie JavaScriptu více do hloubky, a především se pak uplatňovala na praktických projektech. Důležitý je i výběr kvalitního školitele, od kterého okoukáte i best practices a naučíte se psát čistý kód.
Poté, co jsem dokončila praktický projekt v kurzu, jsem se ho pokaždé pokusila napsat znova, ale již sama. Častým jevem je, že se lidi nemohou vymanit z bludného kruhu tutoriálů a nedokážou nic napsat sami. Ono to skutečně těžké je, hlavně ze začátku. Důležité je zatnout zuby a nevzdávat se, s každým projektem je to pak lehčí a lehčí.
… pak knihovny
Nyní je doba rozmachu různých javascriptových knihoven a pokud se podíváte na nabídky práce, určitě si všimnete, že je velká poptávka po React, Vue či Angular vývojářích. I když dnes spousta lidí tvrdí, že k tomu, abyste se začali učit nějakou knihovnu, nepotřebujete znát dobře JavaScript, z mé zkušenosti byl opak pravdou. Jakékoliv problémy, na které jsem narazila při učení se Reactu nebo Vue, nesouvisely ani tak s knihovnou, jako se samotným JavaScriptem. V konečném důsledku, javascriptové knihovny se taky skládají jen z funkcí, tříd a metod.
Navíc i samotní zaměstnavatelé vědí, že naučit se knihovnu není ten hlavní problém. I když jsem se učila pouze React, byla jsem přijata na dvě pozice, kde paradoxně u jedné hledali Angular a u druhé Vue developera. A ani na jednom pohovoru mě nezkoušeli ze žádné knihovny, pouze z JavaScriptu.
Dělala jsem vlastní projekty
Po nastudování základů vanilla JavaScriptu jsem se stejným způsobem pustila do učení Reactu s Reduxem. Dělala jsem si videokurzy, četla dokumentace a zkoušela jsem samostatně vytvářet vlastní modifikace projektů z kurzů.
Velká výhoda ucházení se o pozici vývojáře je, že (většinou) nemusíte ukazovat vysokoškolské diplomy, certifikace nebo roky zkušeností. Stačí, když ukážete, co umíte. Většina zaměstnavatelů pošle úkol k zpracování, anebo dává test přímo na pohovoru. První otázka ale většinou zní, zda máte nějaký projekt, který můžete odprezentovat, nebo jestli jste na GitHubu.
Dala jsem se do psaní vlastní aplikace, jednoduchého fóra s real-time chatem, autentifikací a malou uživatelskou zónou. Abych si vyzkoušela co nejvíce úkolů, které mě v budoucí práci čekají, napojovala jsem se pomocí API na Google Firebase, použila jsem knihovnu Semantic UI a pracovala jsem s Gitem. Musela jsem řešit problémy, se kterými jsem se ještě nesetkala, posunula jsem se proto i v debugování. Umět odhalit, v čem spočívá problém a vyhledat řešení je nezbytná dovednost k tomu, abyste dokázali samostatně plnit úkoly.
Tvořila jsem si rozhled
Chtěla jsem být v obraze a nejít na pohovor jako „zelenáč“, který právě dokončil studium a poprvé se ocitl ve skutečném světě. Začala jsem na Twitteru sledovat známé vývojáře, snažila jsem se porozumět jejich tipům, dozvědět se o nových nástrojích, o kterých se diskutovalo. Pokud jsem nějakému pojmu nerozuměla, vygooglila jsem si ho, a když jsem zmiňovaný nástroj nebo koncept neznala, přečetla jsem si o něm několik článků. Tento přístup se mi hodně vyplatil, když se mě později na pohovoru v rámci neformální konverzace zeptali, jak se stavím ke code review nebo co si myslím o Svelte.
Jak to celé dopadlo a pár tipů na závěr
Jsem člověk, který potřebuje mít plán, proto jsem si určila přibližné datum, kdy jsem chtěla jít na pohovor a co bych do té doby chtěla umět. Skončilo to úplně stejně jako pokaždé, když si člověk něco plánuje: termín jsem musela posunout a stejně jsem nestihla všechno. Navzdory tomu si pořád myslím, že mít plán má svoje výhody. Byl to pro mě hnací motor a mohla jsem sledovat, jak to stíhám.
Byla jsem jen na dvou pohovorech, protože jsem měla obrovské štěstí. Obě pozice jsem získala a jedna z nich byla v mé vysněné firmě, kde jsem se stala součástí bezvadného týmu a mám možnost se pořád učit něčemu novému. Věřím, že příběhů, jako ten můj, je spousta, a že třeba ten váš může být další.
Sdílejte
Líbí se vám článek? Podpořte jej sdílením!
Komentujte
Chcete k článku něco doplnit? Našli jste chybu? Napište e-mail.